ROZMARINA.

Jaroslav Goll

ROZMARINA.
Zasadila děva proutek rozmariny: „Povede mě od oltáře milý můj neb jiný?“ Vzešla rozmarina, zalévá ji děva: „O kéž nikdy z očí mých tě slza nezalévá!“ Roste rozmarina, vzdechne děva sobě: „Ozdobíš mě před oltářem nebo v chladném hrobě?“ Jednou rozmariny děvče nese zdobu: když ji vedou do kostela nebo nesou k hrobu. [30]

Kniha Básně (1874)
Autor Jaroslav Goll