ROZMARINA.

Jaroslav Goll

Zasadila děva proutek rozmariny: „Povede mě od oltáře milý můj neb jiný?“ Vzešla rozmarina, zalévá ji děva: „O kéž nikdy z očí mých tě slza nezalévá!“ Roste rozmarina, vzdechne děva sobě: „Ozdobíš mě před oltářem nebo v chladném hrobě?“ Jednou rozmariny děvče nese zdobu: když ji vedou do kostela nebo nesou k hrobu.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

285. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Rudolf Pokorný)
  2. LÍPA. (František Odvalil)
  3. Nuž, tedy proudem z ňader ven, (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. Zpěv druhý. Cibule. (Josef Jaroslav Langer)
  5. Pěkné předsevzetí. (Adolf Heyduk)
  6. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  7. Branko. (Rudolf Pokorný)
  8. Rodnému městečku. (Rudolf Pokorný)
  9. Chudá dědinka. (Rudolf Pokorný)
  10. Vzkaz. (Adolf Heyduk)