OHLAS.

Jaroslav Goll

Zlatý Vyšehrad nám v temnu zhas’, umlkpěvec, jehož mocný hlas Vyšehradem hýbal i vší vlastí. Kdy zas vzplane Vyšehradu jas? a kdo najde varyto nám zas, jež jím hýbat bude i vší vlastí? Kdo najde varyto, kdo vzbudí zpěvný ples, kdo jeden ton mocné písně vzpěje? ji nikdo neslyšel, ji neslyšíme dnes, jen ohlas ohlasu se v dálí chvěje. Kdy vstane věštec nám? Kdy minulosti zjev se vyjeví nám v přítomnosti naší? – Jest temným dnešní den a slabý náš je zpěv, a pěvec v struny udeřit se straší. Neb ptát se musí dřív: zda poslechne můj lid, zda uvidím ho při písni státi? A ty, jež patřím v čelo jeho jít, zda nestanou a nebudou se ptáti: Nač třeba písní nám, nač zdržuješ ten voj, jenž k boji jde, tou hračkou slov i zvuků? nač třeba písní nám? My jinou máme zbroj a zpěvem nepřemůžeš vrahů hluku! A lid se béře dál; a některý jen z nich snad chvilku postojí a pěvec sirý již pěje slaběji, již v hrdle hlas mu stich a s slzou v oku pozbyl v struny víry Neb prsa chvátí bol a ruku zvedá hněv a varyto v na původy viny a ze rtů zazní naposledy zpěv a rukanež tu vizte obraz jiný! Kdys v Helladě žil pěvec šedých vlasů*), žel! v očích vyhasl mu světla svit: Však v prsou nevysýchal pramen hlasů, kde pohar zpěvu vážil pro svůj lid. A cestou, tma již pokrývala čirá, mu podporou a holí věrná lýra. Tak kráčí sám a sám a kroky dvojí, neb uslyšel, že vlasti hrozí vrah; vrah odvěký vstal k poslednímu boji, však jeho lid že plachý pojal strach. Tam na náměstí sebrali se v radu: zda chrabrost poslechnou, zda strach či zradu? Ne k Akropoli, pod níž lid se hádá ven z města k moři bludný vedho krok. Stoj! skalný břeh tu srázem do vln spadá což neslyšíš, jak perou jeho bok? Ó! slyšílidských hlasů šum v nich slyší: Zde, volá, jsem, chci pětvy buďte tiši! A dozpíval a slouchávlny šumí, jak dříve šuměly, jich šumný roj zpěv neproměnil na jásavé tlumy, jež na píseň by odvětily: v boj! Kmet slepý lýru zveda vrhl v hněvu do vln řka: Jste nehodni mých zpěvů! – Mám vypravovat víc? Mám lkát, že před časem se v starce u nás mladí pěvci mění? Bol, hněv kdy z prsou vypukne v jich pění, vln hluchých odvětíte ohlasem. Svým pěvcům lidsky se ozvete vy sami, zvuk najdou Lumírův, jenž skálou hne i vámi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

291. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K BÁSNÍKŮM. (Karel Sabina)
  2. 43. V háji, v chladném sedím stínu, (Karel Marie Drahotín Villani)
  3. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  4. báseň bez názvu (Václav Bolemír Nebeský)
  5. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)
  6. Lubomírský. (Simeon Karel Macháček)
  7. 5. Pějte z mladých, hrdých ňader, (Václav Bolemír Nebeský)
  8. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  9. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. XVIII. (Karel Sabina)