Tam v oudolí tom tichém
Po ouzké pěšině,
Tam olší temné lůno
K procházce mně kyne.
Tam v šeru často zajdu,
Tam se mi blaze zdá,
Srdce tam nejraději
Na domov zpomíná.
Nad stromy když vychází
Měsíce bledý jas,
Nad vodou tam ze sadů
Ozve se jemný hlas.
Líbezná, známá nota,
Půvabný, jemný zpěv!
K srdci se píseň vine
Dětských co ze snů zjev.
Rozlívá blíž a blíže
Píseň se nad vodou,
Po lávce panna kráčí
Ukrytá olšinou.
V oudolí onom tichém
Chodívá pěšinkou,
Temné i ji sem olše
K procházce líbě zvou.
I zajde ona často
V šeru sem samotna
A tu si nejraději
Na domov zpomíná.
U břehu kámen stojí,
Český tam pěvec spí,
Tam panna kroky staví –
Přistoupím blíže k ní.
Ústa jí sladkopěvná
Pobožně celuji –
V české té dívce českou
Vlast svou pozdravuji!
Národu dcero mého,
Lásko má slavená,
Dcerou mé Vlasti věrnou
Buď mi pozdravena!
Zbožně celuji oči,
Líce i čelo tvé –
Nejdražší vždyť objímám
Klenoty v tobě své!
V čistotě nezkalené
Ňáder tvých tají klid
Národu mého poklad:
Posvatný víry štít.
Hvězda naděje mojí,
Láska ta k Vlasti mé,
Na nebi srdce tvého
Zňala i září se.
Duch můj s tvým plesá v závod
Na výši lesních hor,
Když se rozléhá vůkol
Šumotem černý bor.
České tě vábí hrady
Jak mne v svůj trudný klín,
České tě vody hlukot,
Českých tě lesů stín.
Pověst tě česká kouzlí,
Topí se duch tvůj v ní,
Srdce tvé rozkvětává,
Kde česká píseň zní.
Spojeno, hle, tak v Tobě,
Co druh drahého zná –
Jedinou mojí láskou
Jsi vším tím, děvo má!
Zbožně celuji oči,
Líce i čelo tvé!
Nejdražší vždyť objímám
Klenoty v tobě své!
Tam kde hory výš a výše
V nebes báň se vypínají,
Z doubí jarní pára dýše,
Jarem luhy zapáchají;
Tam kde v stínech ranním bleskem
Bělostěnné dvory svítí,
Na paloukách živým leskem
Lehké rosy šperk se třpytí;
Tam pod vonným chtěl bych křovím,
Družko moje, s tebou chodit,
Ostíněn květoucím křovím,
Soumrakem se s tebou vodit.
Procházet se, milovat se,
K dolům luny svit když kane,
České písně ohlas sladce
Večerním když vánkem vane!