K ZALOŽENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA
dne 16. května 1868.
Roztály ledné země okovy,
už vzešlo símě v kyprou skryté hrudu,
už jarní zeleň rodnou zdobí půdu:
zas ve květech se símě obnoví!
Teď vzbuďme jarní sílu srdcí, ramen!
Na hlavy klaďme jarních květů lem!
Zpěv jarní zněj! – Už vložme v rodnou zem
též símě nové – základní ten kámen!
Však sluší nám ty jarní písně mladé;
Vždyť tajou pouta, jež nám brala dech,
a jarní silou paží synů všech
náš národ základní svůj kámen klade.
[81]
Řip, Hostýn, Žižkov základ ten nám daly;
v břeh Vltavin své minulosti skvost
až složíme, nám vzejde budoucnost:
vždyť základy vší bouři odolaly.
Až k skončenému sejdeme se dílu,
zda stavba větší bude krov už nést?
Nuž cvičme prací v díle menším pěst
a k dílům velkým svorně tužme sílu!
Až dokončeny budou dnešní činy
a sborem souzvučným mus zazní hlas,
zpěv musy tragické ať učí nás,
že národ nehyne, leč z vlastní viny.
A pročež símě v ňadra svá dnes sejme
a jedním hlasem vyřkněme dnes slib,
ať hlas náš slyší Žižkov, Hostýn, Řip,
ať símě činů velkých v nás se vzejme!
Na srdce ruku klada každý svědč:
„Čin započatý ničímž nebuď zmámen –
i byť by levá ruka zdvihla kámen
a pravá na obranu vedla meč!“
82