KOSTELÍK V CHUCHLI.
Za chuchelským kostelíčkem
lesík maličký,
v tom lesíku visí obraz
Panny Rodičky,
a za ním pár kroků dolů,dolů
seděli jsme tehdy spolu,
když jsi prvně v očích měla
slzí hvězdičky.
Slzičky jsem něžně vypil,
hořkou měly chuť
a dál šeptal v touze lásky:
Milá, mojí buď –
vždyť je krásné blízko boha
milovati neznaboha
a opřít se v božské víře
o pozemskou hruď...
Na západě zacházelo
slunce do dáli,
když mne tvoje bílé ruce
vroucně objaly
a ty jsi se něžná, malá,
21
neznabohu odevzdala
a drozdi nám nad hlavami
krásně zpívali.
Za chuchelským kostelíkem
lesík stojí dál,
který viděl tvoje slzy
a jen se jim smál
a ten obraz Matky Panny
hlídá teď na všecky strany,
aby víckrát nevěřící
v ráj se nedostal.
22