SNAD.

Josef Lukavský

SNAD.
Do světa se rozjedeme v jeden slavný den a svou lásku dáme v sázku pro rozmary, z nichž náš celý život upředen. Nevíme, co dálky tají pro nás pro oba, zda v nich štěstí zašelestí v hloubky duše, nebo zda v nich zmar a poroba. Jiné kraje, jiní lidé, jiný vzruch a vznět, jiní bozi i ubozí, tak jak jiným lidské štěstí a přemíra běd. Ponoříme lačné duše v divuplný proud, srdce bdělá, žhavá těla necháme, by okusila svobody i pout. 136 Snad v tom světě zahyneme všemi zrazeni a snad zase, jako k spáse, vrátíme se ohřáti se k svému plameni. 137