VELKÝ PÁTEK
Bolest za bolestí když nás porážela,
že jsme krváceli z nových, nových ran,
krvavý že pot jsme stírali si s čela,
když nás oblétalo krákorání vran –
mnili jsme, toť naše Golgota je ztmělá,
s křížem vedou nás již ze Svobody bran.
Toť náš Velký pátek, mnila úzkost naše
hledíc, naděje kde prýští prameny;
Vzkříšení že přijde, doufali jsme plaše, –
zatím byl to teprv čtvrtek Zelený:
zrada pro žoldnéře spěla, pro palaše,
jímali nás, tiskli zloby rameny.
Velký pátek teprv přišel plný hrůzy
po úzkostiplné, soudné po noci –
s těžkým dřevem kříže jdeme prostřed luzy,
Šimon Cyrenejský nikde k pomoci;
v utrpení sami sobě jsme jen druzi,
s křížem na popravu hnaní otroci...
Hřeby pronikají v údy za popravy,
zříme, vše jak mizí, več jsme doufali –
22
v bolu za Svobodou obracíme hlavy,
nežli smrti stín nám oči zakalí...
A přec ještě v smrti cos nám v duši praví,
Vzkříšení že přijde, kámen odvalí...
22. X. 1939.
23