ODKAZ DUCHA HUSOVA
Vy svornost na rtech máte, opatrnost žádáte,
by pravda hlasitá kdes nestáhla mrak na čele –
Ó, blázni pošetilí! Kdy přec poznáte,
že zrádcem pravdy jest, kdo v svět ji praví nesměle?
Vy díte: Můžeš každý pravdu ve svém nitru hřát,
jen střez se pro ni sváry do našich zvát vsí a měst! –
Ó, nemoudří! Kdy poznáte, že pro zdánlivý řád
kdo pravdy brání nesměle, též pravdy zrádcem jest?
A míníte, že pravdy šíření má mít svou mez,
své kněze že má mít, sic tíhou svou vše rozdrtí –
Ó, pokrytci! Kdy poznáte, že nekněz nebo kněz,
když pravdu zná, má brániti jí vždy a do smrti?
A voláte-li: Mlč, nám neprav našich vin a chyb,
mlč, nepravost-li vidíš, aneb rci nám soukromě –
to daleko buď ode mne, sic bylo by mně líp,
bych umřel! Jestliže bych mlčel, běda, běda mně!
Kdo pravdu zná, stůj při ní, drž ji, prav ji zjevně, braň,
jen za to pros, bys pevně do smrti v ní setrval,
bys od ní v křivou stranu nikdy neuchýlil skráň
a příštím bratřím bys tak dobrý příklad v odkaz dal!
Jen za statečnost pros i v životě i ve skonu,
bys nedal chytrým zlomit se ni v chvíli poslední,
61
by lháři neřekli: Hle, přec nám složil poklonu
a pravdy ustoupil, když přišel konec jeho dní.
A kdyby přišli páni, knížata a králové,
i kdož dí o sobě, že jsou zde první po Bohu,
a chtěli zlato dát ti za kamení jalové
a život za smrt, pravdu zradíš-li – rci: Nemohu!
A dej svůj život za pravdu, dej tělo spálit v prach
a opusť vše, i to, co miloval jsi nejvíce –
však jásat nebudou tví zhoubci: padne na ně strach,
a pravda tvoje vzletí slavnější z tvé hranice!
62