MAŠKARNÍ PLES
V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna:
můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nech karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku – ty čti mi to z tváří.
Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil:
Sokol a hasič a v gázových šatečkách děcko,
Španělka, Polka, s níž veselý kozák se bratřil,
bohyně, andělé, víly a čert ví, co všecko.
Městečka hlavy tři spanilé dcerky sem hledí:
Čechie, Morava, – ta třetí? – plynou pospolu;
to bude děvče z Těšínska? Nu, to aspoň vědí:
růžovou sukni má a černou k ní kamizolu.
V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna.
Můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nech karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku – ty čteš mi to z tváří.
Pod Lysou děvuchy... uzdu jsem vzpomínkám pustil...
chvěly se zimou a před okem ohnivým žida.
Do týdne budeš ty metlou..., v zem oči jsem spustil,
neměly prsů a se rtů jim plakala bída.
17