MAŠKARNÍ PLES

Petr Bezruč

MAŠKARNÍ PLES
V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna: můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září. Šťastnější národ nech karneval miluje a zná, Těšín mi hleděl v kolébku – ty čti mi to z tváří. Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil: Sokol a hasič a v gázových šatečkách děcko, Španělka, Polka, s níž veselý kozák se bratřil, bohyně, andělé, víly a čert ví, co všecko. Městečka hlavy tři spanilé dcerky sem hledí: Čechie, Morava, – ta třetí? – plynou pospolu; to bude děvče z Těšínska? Nu, to aspoň vědí: růžovou sukni má a černou k ní kamizolu. V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna. Můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září. Šťastnější národ nech karneval miluje a zná, Těšín mi hleděl v kolébku – ty čteš mi to z tváří. Pod Lysou děvuchy... uzdu jsem vzpomínkám pustil... chvěly se zimou a před okem ohnivým žida. Do týdne budeš ty metlou..., v zem oči jsem spustil, neměly prsů a se rtů jim plakala bída. 17