DĚRNÉ

DĚRNÉ (K otevření nové školy 9. VI. 1935)
Rád jsem v srpnu v léta žárná (dokud nebyl schýlen věkem) běžel tebou, vsi má švarná, na výšině nad Fulnekem. Starou mapu rozestýlá ruka – bylo dobře s námi; moravská dědina byla a na gruntech Sokol samý. Tak to zprávy dávné praví, spolehlivé, pravdě věrné. Podmyl břeh náš příval dravý, odcizilo se nám Děrné. Jak to možno? – Povím, malý, mladý, za ruku tě ujav: synci z Děrného si brali bohaté děvuchy z Kujav. Ty držely mluvu svoji v poli i při krbě černém; děti při mamulce stojí: pohasla řeč naše v Děrném. 166 Mluví kolem jen mohyly, kde zněl předků jazyk drahý: vidíš, že moravské byly Čermná, Klokočov, Požahy. V Děrném každá hlava bílá v našem vychována slově; mládež se nám poněmčila, tak jak v Melči, jak v Radkově. Nové školy vidím rysy; ta má úkol dobrý, slavný: vrátit tebe, Děrné, kdysi pod moravský prapor dávný. 167