KONIKLEC

Petr Bezruč

KONIKLEC
Bylo z vesny, časně z vesny. A do Vídně na práci smilovská děvucha táhla po mém boku ke štaci. Jarní teplé slunko táhne horskou strání kamennou, fialové zvonky stonky ty chlupaté vyženou. A na kopce vzhůru běží, pěšina, nepěšina, trhali ty prosté kvítky židé, kupci z Těšína. Jeď, děvucho! Na Sasůvku vraceli se kupčíci, po nich kvítí utržené, zašlapané silnicí. 42