MELČ

MELČ (K otevření nové školy 1936)
Zíráš na mne, cizí larvo, z rysů čistých, v známém líci, kam jsi šla, moravská barvo, před sto lety Melč krášlící? Melč byl centrem moravských vsí, všecky hudly naši notu; držely se ve sousedství jako kury při kokotu. Byl tu raz náš kmen v bezpečí a horala jeho svíce: mluvil Radkov naší řečí, Lublice i Moravice. Směj se na mne, zem opavská, ač můj věk už nepobízí: vystup ven, barvo moravská, z nanesené malty cizí. Vrať se zas jak píseň plesná, když ju při veselu hrajú, vrať se, jak se vrací vesna s vlaštovkami z cizích krajů. 168 Vsi, nech dnes zcizená všecka, melecká’s pro naši třídu: nikdy melčská – choť německá – jak dí korektoři lidu! Dí mláď z Melče: Lege dar, wo mährisch Blut hier – vielleicht geh ich... Promluv k nim, moravská barvo, rodovými jmény jejich! Zaseto je dobré sémě, zapuštěn pluh v úhor holý, vstala ven z urvané země pyšná tvrz moravské školy. Nech vše hučí starou řečí, rzání koní, zvonek kravský: bude země slezská větší, bohatší o Melč moravský! 169