LIGOTKA KAMERALNA

Petr Bezruč

LIGOTKA KAMERALNA
Viděls voje poražené na pochodu ustupovat? Temnou nocí strážné ohně, bázlivé a teskné ohně, jako ruce fosforové spínají se v tiché prosbě, jak bludičky po močálech, jak horníků světla v dolech. Bože, už je tomu dávno, už to ani pravda není: pod Godulou v zimní noci mrzl jsem při strážném ohni: díval jsem se tam k Těšínu, viděl jsem, jak vrah náš z Beskyd, velký, mocný, potměšilý, dívá se na naše ohně: Brzo uhnou, brzo zhasnou? Vzpomněl jsem si, na Moravě světlá voda v černou padá. Dvě hodiny, kde se sešly, na jih tiché město leží. Podávám vám z dálky ruku, stejná ruka vás tam bije, 64 tak jak u nás po Beskydách. Bože, co jsem chodil světem, jedno záští srdcem táhlo, jeden odpor dýchal duší: jsi-li z mojí domoviny, rozumíš mi, nenávidět jak já budeš celý život. Do ciziny odešel jsem, pryč jsem uhnul od praporu, jak přede mnou tisíc jiných. A dnes směšné písně zpívám, naříká to v mojí duši: proč jsi uhnul od korouhve? Po letech jsem přišel zpátky; ticho v noci jako zlý zběh zas jsem stanul pod Godulou. Kde jsou naše strážné ohně? Rozhlížím se, tam na západ, tam na západ v Dobraticích, blýskají se dlouhou nocí jak bludičky po bařinách, jak horníků světla v dolech, jako ruce fosforové nesmělé a teskné ohně. Ještě žijem v Dobraticích? 65

Básně v knize Slezské písně: