PĚTVALD I

Petr Bezruč

PĚTVALD I
Z Poremby Dombrovský Petr se dal, děvucha běžela před ním. Gero jel z Pětvalda, a kde kdo stál, mžikem v prach sklonil se jedním. Koníky černé viz, kopyt slyš buch, zlacená uzda, hleď, svítí. Půl kroku ještě, a zachraň tě Bůh, mohlo po děvčeti býti. Dombrovský k děvuše – krev prchla z žil – přiskočil, v náruč ji zchvátil, panský bič hluboko v líce se vryl, Petře, což abys ji vrátil? Uhni, ve Fryštátě byla by zlá, uhni, buď tich jen a krotký! Krvavá rýha ti do duše plá, Dombrovský, dost už je vodky. Hodina přijde, den, veliký den, obzor je plameny zúžen! Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven! Dombrovský, vrať, co jsi dlužen! 59