PĚTVALD I
Z Poremby Dombrovský Petr se dal,
děvucha běžela před ním.
Gero jel z Pětvalda, a kde kdo stál,
mžikem v prach sklonil se jedním.
Koníky černé viz, kopyt slyš buch,
zlacená uzda, hleď, svítí.
Půl kroku ještě, a zachraň tě Bůh,
mohlo po děvčeti býti.
Dombrovský k děvuše – krev prchla z žil –
přiskočil, v náruč ji zchvátil,
panský bič hluboko v líce se vryl,
Petře, což abys ji vrátil?
Uhni, ve Fryštátě byla by zlá,
uhni, buď tich jen a krotký!
Krvavá rýha ti do duše plá,
Dombrovský, dost už je vodky.
Hodina přijde, den, veliký den,
obzor je plameny zúžen!
Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven!
Dombrovský, vrať, co jsi dlužen!
59