DEN PALACKÉHO

Petr Bezruč

DEN PALACKÉHO
Já velikou viděl jsem národní slavnost. (V mém kraji je pusto a šero a ticho.) Viděl jsem českých měst metropoli, zřel muže se zlatým řetězem stát, před nímž se korouhve ukláněly, (před židem z Polské a před panským hajným do prachu klonil se burmistr mé vsi, prose o chléb a chrást pro horníků děti), viděl jsem stožáry k nebesům plát, viděl jsem prapory do výše vlát, zřel chvojím a sametem krášlené město, slyšel hlas tisíců k obloze hřmět, (co je to? Já slyším sirotků vzlyk, když voda zatopí doly naráz, když v krčmě u žida strhne se řež), bílé zřel panny jsem v průvodě jít, (u nás jich není – je v dědině žid,žid a lesní a správce – a z čeho chceš žít?) a v tom moři nadšení stál jsem já tich. V té kráse, v tom nadšení před okem šla tichounká vesnička pod Beskydem, kde před lety žil jsem a vyrostl já: vidím, jak rdousí nás před Těšínem 132 Rothschild a Gutmann, grof Laryš a Vlček – a jasný Sir-markýz Gero – zřím moravskou školu, již poněmčili, zřím moravský kostel, jejž popolštili. Zpívejte, těšte se, radujte se! Žil veliký muž, ten probudil vás? A nahoře na sever pod Beskydem moravská vesnička dodýchala. 133