DEN PALACKÉHO
Já velikou viděl jsem národní slavnost.
(V mém kraji je pusto a šero a ticho.)
Viděl jsem českých měst metropoli,
zřel muže se zlatým řetězem stát,
před nímž se korouhve ukláněly,
(před židem z Polské a před panským hajným
do prachu klonil se burmistr mé vsi,
prose o chléb a chrást pro horníků děti),
viděl jsem stožáry k nebesům plát,
viděl jsem prapory do výše vlát,
zřel chvojím a sametem krášlené město,
slyšel hlas tisíců k obloze hřmět,
(co je to? Já slyším sirotků vzlyk,
když voda zatopí doly naráz,
když v krčmě u žida strhne se řež),
bílé zřel panny jsem v průvodě jít,
(u nás jich není – je v dědině žid,žid
a lesní a správce – a z čeho chceš žít?)
a v tom moři nadšení stál jsem já tich.
V té kráse, v tom nadšení před okem šla
tichounká vesnička pod Beskydem,
kde před lety žil jsem a vyrostl já:
vidím, jak rdousí nás před Těšínem
132
Rothschild a Gutmann, grof Laryš a Vlček
– a jasný Sir-markýz Gero –
zřím moravskou školu, již poněmčili,
zřím moravský kostel, jejž popolštili.
Zpívejte, těšte se, radujte se!
Žil veliký muž, ten probudil vás?
A nahoře na sever pod Beskydem
moravská vesnička dodýchala.
133