SOUPUTNICE

Petr Bezruč

SOUPUTNICE
Přejela’s duši železem, ne, Sudbo, rukou jemnou: však jak široká byla zem, šla Píseň vždy přede mnou. Pouť života zle skřípala, a nebe bylo temné: tma ze všech stran se sypala, v ní Píseň šla vedle mne. Pouť v suché poušti plné hrůz skončila stopou klamnou: když koně táhli černý vůz, šla Píseň sama za mnou. 178