HRABYŇ

Petr Bezruč

HRABYŇ
Tak leckdy, kdy lehké topasy prší s topolů v cestu a ve sny mi srší, tak leckdy se mihnou pobožné řady s korouhví napřed a dojemným zpěvem. Ctím tvoji víru, ty staříku sivý, ctím vaši víru, vy děvuchy ze vsi. Dávno je tomu, tenkrát jsem býval syneček švarný, po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mě dolem a vedl mě horem, vedl mě poli a vedl mě borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm. Byli tu z Modré a byli tu z Polské, byli od Váhu a my od Těšína, nabit byl kostel, sladkými zory hleděla na nás Hrabynská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm: bílé jsem čelo do prachu chýlil, andělů zástup duší mi pílil, sladkými zory hleděla na mne Hrabynská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm. 81 „Čí jsi je, synku?“ – Za ruku vzal mne, krámy mne vodil, hladil mi vlasy, Bůh ví, co všecko mi v Hrabyni koupil pan farář Böhm. Dávno je tomu. Z duše mi prchla víra. Mrak škaredý sedl mi v čelo, hřích oko zkalil a stáhl mi rty. Bůh nežije pro mne. Ale když žloutnou vrby při řece a jabloně dolů se nahnou, pobožné zástupy na odpust táhnou: shýbám já čelo, hříšný kříž robím, jak by se na mne dívala Hrabyň, na konci Hrabyň, vysoká Hrabyň, jak by se na mne sladkými zory dívala Panna, Hrabynská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm. 82

Básně v knize Slezské písně: