PĚTVALD II

Petr Bezruč

PĚTVALD II
Tož černý byl Mazur a drsný byl Mazur. Rád napil se vodky, bo ve štole robil, a baba, ta nerada rozlila vodky. Ale raz – pozdě v noc – chytla od lampy. Pysk hryzl Mazur – bo bylo mu směšno přes brvu vodu lít – a zbyla Halka, Halka, co z černého vykvetla lože. Mračil se Mazur a ve štole robil, v Pětvaldě robil a pohladil Halku. Rád má své horníky, kdo jich je vládcem, a z Modré bere jim pány. Ti velí nám v dolech, mívají synky a pro synky třeba je školy. Tam panské se řeči též naučí horníků děti. Dobrý a šlechetný horníků pán jest, jasného rodu – tož postaví školu. Šklebil se Mazur a udeřil sklenkou. Co to za školu? Tam nedám své Halky. Přišel a zašeptal inženýr z Modré: Co robíš, Mazure? Jasného pána to vůle: potká tě úraz – pán ujme se Halky. – Víc vás se jí ujme, až zůstanu v dolech, jest děvucha švarná. Choć prostý jsem horník, tam nepustím Halky. 170 Raz vybuchly plyny a zahynul Mazur. Daleko na Polské děvucha zhasla, rudý šat měla, na šíji korále. Mazurča z Pětvalda. Nebylo chleba, Fuchs Wolf se jí ujal. 171