PĚTVALD II
Tož černý byl Mazur a drsný byl Mazur.
Rád napil se vodky, bo ve štole robil,
a baba, ta nerada rozlila vodky.
Ale raz – pozdě v noc – chytla od lampy.
Pysk hryzl Mazur – bo bylo mu směšno
přes brvu vodu lít – a zbyla Halka,
Halka, co z černého vykvetla lože.
Mračil se Mazur a ve štole robil,
v Pětvaldě robil a pohladil Halku.
Rád má své horníky, kdo jich je vládcem,
a z Modré bere jim pány. Ti velí nám v dolech,
mívají synky a pro synky třeba je školy.
Tam panské se řeči též naučí horníků děti.
Dobrý a šlechetný horníků pán jest,
jasného rodu – tož postaví školu.
Šklebil se Mazur a udeřil sklenkou.
Co to za školu? Tam nedám své Halky.
Přišel a zašeptal inženýr z Modré:
Co robíš, Mazure? Jasného pána to vůle:
potká tě úraz – pán ujme se Halky.
– Víc vás se jí ujme, až zůstanu v dolech,
jest děvucha švarná. Choć prostý jsem horník,
tam nepustím Halky.
170
Raz vybuchly plyny a zahynul Mazur.
Daleko na Polské děvucha zhasla,
rudý šat měla, na šíji korále.
Mazurča z Pětvalda. Nebylo chleba,
Fuchs Wolf se jí ujal.
171