PLUH

PLUH
Osmahlý s tuhou hrudou zápolí, za lonské klasy splácí jí dluh; jde – skřivan nad ním – dlouhém po poli a rukou těžkou obrací pluh. Pot – vlastní je pole – rysem jde snědým, třesk kosy letní zvoní mu v sluch. Jde volným krokem za koněm hnědým a rukou těžkou obrací pluh. Půl dne naň hledět, půl dne jsem s to něm, z rozpuklé brázdy volný ssát vzduch. Smět jít za hnědým po poli koněm, smět rukou těžkou obracet pluh! V městě kdo srdce serval na poly, k svaté se práci nehodí druh: nejdi za hnědým koněm po poli, nech ticho ležet blýskavý pluh. Vzpomínám: Opa... břehy s topoli... do mostu sivých spěl polí pruh: tam šel před lety děd můj po poli a rukou těžkou obracel pluh. 83 Smím věřit lidem učeným oněm, co praví: „žití vrací se v kruh“: půjdu též jednou za hnědým koněm, nad čelem slunce, pod rukou pluh? 84