Dyje a Dunaj
Ach v mládí sever! Zimy luté
nás nedovedou přemoci,
ni vichr, jenž jak děcko kruté
plot láme, duje z půlnoci.
Ach k stáří jih, v slunečné záři
pražící v teplé kotlině
Moravy dolní, kde se daří
chřest, réva, mandle, turkyně.
Jak lačně sladký nektar ssají,
bzučíce v letním soumraku,
noční dlouhozobí lyšaji
z růžových květů tabáku.
[47]
Kdo ještě na Slovensku sídlí,
jenž jinde vybit napolo?
Král motýlů s bílými křídly
a rudým okem, Apollo!
Hvizd vrzavý. Smrtihlav nedlí
tam, kde půlnoční vládne vzduch,
jen tam, kde roste kaštan jedlý,
břek, mahalebka, oskeruch.
Melony, dyně, až se požne,
jež chroustá národ veškerý,
křís pravý, kudlanky nábožné,
v révě Cerambyx Kaehleri.
Kdo vrah pernatců, snad by lově
zvěř vzácnou trefil do hlavy:
tož dropy Žitném na ostrově
a v stepi jižní Moravy.
[48]
Buď bratrem zvěr, květina sestrou!
Zákony Indů kývají
ti v duši, když jdeš faunou pestrou
při Dyji a při Dunaji.
Ach vždy za sluncem! V zbroji třpytné
pod přilbou, štítem, strhna stan,
přes Dunaj, přes ostrovy Žitné
sestoupíš k Srbům na Balkán.
[49]