Zda potkala jsem v žití Tebe

Tereza Dubrovská

Zda potkala jsem v žití Tebe Zda potkala jsem v žití Tebe
jen proto, abych trpěla? Chlad cítila, jak v duši zebe, spár zatíná mi do čela?
Ó, ztrestala jsem samu sebe! Pod příkrovem jsem ležela, mír kolem byl a hvězdné nebe, šum křídel šustil anděla. Tu cestou mou Jsi přítmím přešel, sad procitl a zkvetl luh, a večer rosu na květ věšel. Má snivá duše z mrtvých vstala – leč potrestal ji za to Bůh, že Tebe, Drahý, milovala! 15