To, duše má, by příliš krásné bylo!

Tereza Dubrovská

To, duše má, by příliš krásné bylo! To, duše má, by příliš krásné bylo!
Zas přadeno své předeš bájných snů z těch jemných vláken – jitro postříbřilo je chladným jíním prvních,prvních zimních dnů. Jak Penelopa skončit chceš své dílo – příst, přadleno,Tě vždycky naleznu! Ač západ hoří, již se připozdilo, v tmě slunce mizí, v černém bezednu. Své touhy spřádáš, vzněty srdce ryzí, šat dlouhý je jak závoj svatební, na přadeno své vineš novou přízi. Nač tady čekáš? Oráč klas svůj sklízí – je pozdě, duše! Jenom pohřební šat předeš si a vlákna chladné řízy. 19

Kniha Večery v Bissone (1933)
Autor Tereza Dubrovská