A zemřela – tak mladá, krásná, světlá –

Tereza Dubrovská

A zemřela – tak mladá, krásná, světlá – A zemřela – tak mladá, krásná, světlá –
Bůh povolal si k Sobě anděla, jak holubice bílá duše vzlétla, a v oblacích se hvězda zaskvěla.
Tu knihu lásky, v které v žití četla, tu drahá ruka zbožně zavřela – peň vichr zlomil – růže nedokvetla, ty snivé oči mlha zastřela. Jak světice, jež s nebe sestoupila, zas vrátila se k Bohu svému zpět, tak dobrá, krásná, na svět nepatřila. Teď hvězdami se duše Její dívá, a Její vůní vydechuje květ, jak slzu soumrak rosu s listu schvívá... 22