Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!

Tereza Dubrovská

Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem! Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!
Tak opuštěna v starém domě hynu, je pusto kolem, šeď, je holá zem, a na všem leží těžký příkrov stínu.
Když kraj ten luzný prvně shlédla jsem, že najdu zde, jsem mnila, domovinu – leč cizí zůstal mi, a večerem jen hořký pach mne ovál země klínu. A vítr házel vlnou, příboj smýval zdi vetché domu, soumrak plakal v nich, a ze všech koutů smutek na mne kýval. Svit každý zhas’.Tmouzhas’. Tmou zvony kvílí věží jak umíráček... v horách padá sníh – v mé duši zebe, na mém srdci leží. Bissone, 5. V., 1932.
23