Teď za Tebou jdu jako slepec ten,

Tereza Dubrovská

Teď za Tebou jdu jako slepec ten, Teď za Tebou jdu jako slepec ten,
jenž o své holi temnou nocí kráčí, byl za trest, že shléd’ slunce, oslepen, jak on,onduše,duše smutky žitím vláčí.
Tvé oči jsou mé světlo, a můj den, v něm probouzí se sladká píseň ptačí, mé slunce zlaté, hvězdy mé, když sen má víčka slzou jak květ rosou smáčí. A jako slepec, jenž tvář k nebi zvedá a v marné touze – oči nevidí – a paprsek ten, úsvit Zoře hledá, Taktak nocí kráčím – zrak se v temnu točí jak plavcův, který stojí na přídi a maják nezří –Tvoje drahé oči! 25