Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada –

Tereza Dubrovská

Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada – Máš, Bissone, v svém pyšném znaku hada –
ten ze své skrýše na mne zasyčel, jed potřísnil mne – a má láska mladá se svinula jak květ, mráz zafičel.
List něžný s poupat kamelie padá – do temné noci racek zakřičel, a mraky vstaly, rozzuřená stáda, blesk s nebe sjel, hrom v skalách temně hřměl. A jezero se vlní, burácí, a v černých vodách oheň mraků syčí, mně zdá se, v nebi, srdce krvácí. Že moje srdce je to zoufalé a touhou zmírá, duše moje křičí – vzlyk tichne nocí kdesi ve skále. 44