Tak denně chodím na tu stanici,

Tereza Dubrovská

Tak denně chodím na tu stanici, Tak denně chodím na tu stanici,
vlak údolím se snícím zvolna ztáčí, tam pod akáty, a kde slavíci tak sladce pěli, smutek tichý kráčí.
Stín soumrak svívá, chmury na líci, stesk do mé duše. Zima závoj vláčí jak těžký rubáš. A noc ze kšticí jak slzou,slzou spící zemi rosou smáčí. Je smutno tu, a prázdno všude zeje, a sady ztichly, květu pozbyl stvol, ni jednu hvězdu nezřím, vítr věje. Vše ztratilo svůj půvab, slunce záři – vše, co tu žilo, mrtvé je dnes kol, je prázdný chrám – prach leží na oltáři. 46