Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze.

Tereza Dubrovská

Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze. Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze.
Tvá duše dýchá, srdce bije Tvé, Tvým dechem vše kol zachvívá se dlouze, Tvá Musa přes práh svatyně mne zve.
Tvůj slyším hlas – to potok v horské strouze jen zurčí tam. Jak teče, vše kol rve, klam byl to pouhý... „Ztiš se,“ dím své touze, a duši: „Neplač! Osuš oči své.“ Leč marně mluvím. Duše neslyší, a touha má mne také neposlouchá, mé srdce v smutku svém se neztiší. Cos’ travou šustí... ještěr... „krok to byl?“ Leč Tebe nikde – šumot – vzlétla moucha... zrak hledí zklamán, žal jej orosil. 47