CERESIO.

Tereza Dubrovská

CERESIO.
Jak vzácný smaragd ležíš v slunci zlatém, Tvou krásu pláštěm azurným den skryl, a ověnčil Tě skvělým majestátem Tvých pyšných štítů, jež nach zruměnil. A vůně táhnou. V listí stromů svátém se kaštany rdí. Na květ soumrak vlil jak stříbro,stříbro rosu. Večer v míru svatém v Tvé tůni hvězdy nebe rozsvítil. Noc kráčí s vrchů branou soumraku, a slavík tluče, vlna o břeh bije, a zvonů „Ave“ zvučí v oblaku. Sní Bissone – a v jasu měsíce jak ostříbřena dřímá kamelie, a zlaté mušky letí, záříce... 53