Přes práh jsem zase vešla toho domu,

Tereza Dubrovská

Přes práh jsem zase vešla toho domu, Přes práh jsem zase vešla toho domu,
 smrt z dveří vyšla, slyšet kročeje – po stráni šla, kol tichých, holých stromů, a zmizela kdes v šeru aleje. Zvon naříká tam v městě s věží dómu – ta píseň ztichla, již ji nepěje tu nikdo více. Zpívala tu – komu? Schnou slzy v oku jak ty krůpěje. Z řas měkká ruka setřela je čísi jak z milujících očí Roxany – nad štítem slunce vstává jako kdysi. A nad jezerem zlatý závoj visí. Vlak hučí... pučí staré kaštany, mdlá vůně v duši vzpomínku zas křísí. 61

Kniha Večery v Bissone (1933)
Autor Tereza Dubrovská