MONTE SALVATORE.

Tereza Dubrovská

MONTE SALVATORE.
Nad Monte Salvatore večer ztáh’ svůj rosný závoj, který noc mu spletla, a rozžal světla na těch výšinách, na nebi luna, skvoucí leknín, zkvetla. Sad leží tiše zkolébaný v snách, a hladina tu dřímá krásná, světlá, a slavík zpívá nyvě v olšinách, a vonným vzduchem zlatá muška vzlétla. Vše zjasněno je, v jasu smírném leží, a kamelie dýchá sladce tak, z mé duše smutek jak stín temný běží. Na cestu stříbro padá... s oblak sněží... Na líci slzy schnou a snící zrak se upírá v své touze na pobřeží. 62

Kniha Večery v Bissone (1933)
Autor Tereza Dubrovská