VILLA POZZI.

Tereza Dubrovská

VILLA POZZI.
Tu mezi smrky azur nebe svítí, a Venuše v mou hledí komnatu, a vůně stoupá, sladce dýchá kvítí, noc alejí jde holých akátů. V snu země leží. Srdce slyšet bíti – po tiché stráni Vesna přišla tu, a s písní ptáků vrátilo se žití, vše kolem hude Božskou sonátu. Jak na strunách by hrála čísi ruka, vše raduje se, poupě květů puká, a kamelií voní poupata. Do duše svítí, na má těžká muka. Kdos’ na mé okno – datel je to – ťuká... Je šerá, tichá moje komnata. 63

Kniha Večery v Bissone (1933)
Autor Tereza Dubrovská