Tvá šerá okna byla otevřená,

Tereza Dubrovská

Tvá šerá okna byla otevřená, Tvá šerá okna byla otevřená,
na římse zlatý paprsek se skvěl, v Tvé komnatě, jež snila zahalená v tom velkém tichu, ve vzduchu se chvěl.
A pavučina v koutě rozvěšená, jí vánek hýbal, v krbu cvrček pěl, a motýl zbloudil za květem se žena, a komnatou se prázdnou rozletěl. Kol smutno, ticho... vzpomínka v tmě mizí, vše jeví se tu v jiné podobě, Tvá okna ruka otevřela cizí. Chlad čiší všude, holá studí stěna, nic nezbylo tu kolem po Tobě – ni vzduch se nechví něhou Tvého jména. 64