Tak tiše jachta po hladině pluje,

Tereza Dubrovská

Tak tiše jachta po hladině pluje, Tak tiše jachta po hladině pluje,
 kraj soumrak vlídný halí do ticha, u kostela tak tiše stojí thuje, sní jezero, zem, zdá se, nedýchá. Pták v hnízdě spí. S hor vlahý vánek duje, a do květného spadla kalicha jak slza,slza rosa s nebe, světélkuje – a modrým šerem jachta pospíchá. Jak touha má se nese po jezeře, a láska moje řídí kormidlo – zřím bílé město, kostel, stromy, keře. A k břehu míří – bílá svítí plachta – leč přístav oko mé tu neshlídlo – zpět obrací se, v šeru mizí jachta. 66

Kniha Večery v Bissone (1933)
Autor Tereza Dubrovská