GANDRIA.

Tereza Dubrovská

GANDRIA.
Jak ptačí hnízdo v skále přilepená, jak odaliska svůdná tiše sní, a k nebi strmí modrá skalní stěna, a šalvěj voní v žhavém poledni. Nad vodou dumá, sluncem ozářená, loď přijíždí – most spojuje ji s ní a s celým světem. Tůně rozvířená zas tiše usne v šeři večerní. A ztichnou domy, střechy s vikýři, ve vánku zlatá ginestra se houpá, a oleandr voní v arkýři. A z tůně hledí Rusalčina líc – ta v bílých nocích v jezeře se koupá – kdo zlákán byl jí, nevrátí se víc. 67