III. A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší

Tereza Dubrovská

III.
A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší
v tmě zoufalý Tvůj výkřik poslední, a v hluboké té noci vyzní tiší, a zapadne kdes, než se rozední. Jak nářek ptáka – vše se náhle ztiší – neb vzlykot děcka ze sna – o čem sní? A křídla šustí – leč sluch nerozliší, je ostříž to, háj šumí v blízkém dni? A vše zas tichne... Šedý obzor vzplane, a žhavým nachem zkropí oblak šeď, a rozhoří se východ, slunce vstane, Taktak zářivé a skvoucí – rosa skane jak slza čistá, zasvítí jak měď, jak krůpěj krve duše utýrané. 11

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská