IX. Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem

Tereza Dubrovská

IX.
Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem
ty známé kroky – sbližovaly nás – hnout bála jsem se, nedýchajíc žasem – by nezniklo vše. Zvuk se v srdci třás – A blížily se – svit mne zalil jasem – Na prahu mém se zastavily zas, pak dveře skříply, kdosi měkkým hlasem „Smím?“ ptal se. Mlhu setřela jsem z řas, Ježjež zamžila mé zraky. Zda jsem snila? Sen zmámil mne, jak hnu se, zmizí též – jej láska z růží upomínek svila? Já nedoufala ještě, nevěřila... Sním, mnila jsem, čas spletla jsem si – než za Tebou dveře zapadly – já žila! 17

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská