XVII. Ta čekala již při Tvém narození,

Tereza Dubrovská

XVII.
Ta čekala již při Tvém narození,
Ta čekala již při Tvém narození,
na cimbuří tom stála na hradě, a dřív, než světlo uzřela Jsi denní, květ zasela tu v Tvojí zahradě.
Když na svět přišla Jsi, tu políbení na líc Tvou vtiskla v dobré náladě, a řekla Ti: „Jsme sobě zaslíbeni, s Tvou hvězdou vzejdu na Tvém západě.“ A matce vzala, k srdci tiskla robě – „Ty nenajdeš tu družku stálejší, chci nezištně a věrně sloužit Tobě. Když zavoláš mne, přijdu v každé době, sůl podám Ti a chléb náš vezdejší, a měkké lože ustelu Ti v hrobě.“ 25