XXI. Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,

Tereza Dubrovská

XXI.
Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
zde nedopřejí víc nám noclehu, Tvá loďka na té ztroskotala skále, když vánice ji hnala od břehu.
Jsi vyděšena jako děcko malé, jež do závěje padlo, do sněhu, a matku volá, ve svém dětském žale hnout netroufá si, dát se do běhu. Leč neslyší je nikdo. Marně volá... Pláč jeho ztichl, slza spadla z řas – Jak malé děcko usnula jsi zpola. Dnes skutečnost se zjevila Ti holá. Pojď, duše moje, půjdem dále zas – na voze žití otočil čas kola. 29