XXII. Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem,

Tereza Dubrovská

XXII.
Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem, Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem,
nic nechci více, nechci také znát, mne zapomenou brzy – a jen časem snad na mou píseň budou vzpomínat. Má žeň je chudá – prázdným svítí klasem, a přec má jabloň kvetla jedenkrát! To ticho přejte mi, jež Božím hlasem mne volá již... tak klidně budu spát. Jsem znavena – a klid můj přejte mi, a víc mne z mého spánku neprobuďte – jej nenašla jsem nikde na zemi. A neporušte mír můj... noci tiš... A pro mou lásku mne tu neodsuďte, vždyť za ni v žití pykala jsem již! 30

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská