XXIII. Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí,

Tereza Dubrovská

XXIII.
Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí, Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí,
 a vlní se v tom tichu večerem, a pod závojem mlžným, v rose skvoucí květ zvadlý dýchá tiše v hrobě mém. Jdou vzpomínky a melodií vroucí mne dále zvou – a smutným pohledem tu vyčítají srdci, které mroucí, zvon puklý, bije v chrámě zbořeném. Co, vzpomínkyvzpomínky, teď vyčítáte mi? Že zradila jsem lásku na zemi, a duše moje zapomněla v žití? Že moje srdce jak zvon oněmí? Až do té rakve rubáš dáte mi – mé srdce pod ním bude ještě bíti. 31

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská