XXX. Noc hluboká již rubáš chladný spředla,

Tereza Dubrovská

XXX.
Noc hluboká již rubáš chladný spředla, Noc hluboká již rubáš chladný spředla,
je mé to roucho, bílé, svatební. „Z tmy k světlu,“ dí mi, „jsem Tě nevyvedla, na chvíli čekám, až se rozední.“ Den vstává – obloha se skvěje zšedlá, nach červánku se krví rozlil v ní, a hustá mlha nad krajem se zvedla, zvon vyzvání v té kapli klášterní. A průvod kráčí, sestry v jeho čele – a život stojí u bran hřbitova, a hrobník v zemi úzké lože stele. A léčivý květ sbírá jitrocele pro rány moje, než mne pochová – Jde průvod – kráčí k mojí šeré cele. 38

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská