XXXI. Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,

Tereza Dubrovská

XXXI.
Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli, Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,
já připravena nejsem na cestu! A závoj na skráň nedejte mi bílý, a najděte si jinou nevěstu! Květ zasela jsem – ale nerozvily se růže moje dosud, nalézt tu v tmě nemohu je – vyjít,vyjít nemám síly, mrak černý hrozí, leží na městu. Jak zahradník jsem zasela své role, leč hlídala je špatně, večerem v kraj přiletěli ptáci na má pole. A bouře přišla, ruka její rvala květ stromů, svěží listí v keři mém, vše zničila, a poušť jen zanechala! 39

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská