XXXII. Jak bříza zmírám – neschopna je žití,

Tereza Dubrovská

XXXII.
Jak bříza zmírám – neschopna je žití, Jak bříza zmírám – neschopna je žití,
blesk zasáhl ji, živoří tu jen, nad její hlavou zlaté slunce svítí, list v purpuru se chvěje, orosen. Ji vánek hladí, vůně laská kvítí, a nad ní soumrak vstává, svítá den, a v rosných perlách luny zrak se třpytí, pták zkolébá ji písní, uspí sen. Leč neslyší ji – stojí zadumána – a její smutná duše naříká... peň ohýbá se, zeje svěží rána. A listí vadne – v blízkém jasu rána ta ptačí píseň v pláči zaniká... zvon ranní kvílí jitrem jako hrana. 40

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská