XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět

Tereza Dubrovská

XXXIII.
Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
do domu šeré, dávné minulosti, v něm klidně spí již smutky zašlých let, a neodešel nikdo, žádný z hostí.
Tu žalmy zněly, přestaly však pět jak chmurný pták – má hrdost řekla: „Dosti!“ Co v domě hledáš? Žízniv je Tvůj ret? U stolu toho již Tě nepohostí! Ten dům je zaklet, smutků je to říše, a z hostí nikdo nepodá Ti číše, a neosloví Tebe jménem Tvým. Jsou pohrouženi do snů, sedí tiše, čas zadumán je, v knize žití píše... Leč pero z ruky vypadlo mu, zdřím’. 41